Geografie - Vernířovice a údolí řeky Merty

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Geografie

Hory

Vernířovicko a povodí Merty jsou do značné míry zaměnitelné geografické pojmy. Povodí Merty, máme li být přesní, je sice o něco větší, protože zahrnuje také okolí Sobotína a Petrova nad Desnou, nicméně nám tato záměna postačí. Ostatně, na Sobotínsko v tomto textu nejednou zabrousíme také.
Naše území je od jihovýchodu až východu ohraničeno hřebenovou partií centrálního hřbetu Hrubého Jeseníku, a to od sedla Skřítek (877m), přes Ztracené kameny (1245m), Pec (1311m), Pecný (1328m), Břidličnou horu (1358m) a Jelení hřbet (1367m). V sedle ploché holoroviny mezi Jelením hřbetem a Velkým Májem se naše hranice lomí vlevo asi o 90°a pokračuje po hřebeni rozsochy Velkého Máje k severozápadu přes sedlo u Františkovy myslivny (1183m), načež kopíruje zvedající se hřbet mohutného masivu Mravenečníku s vrcholy Velkou Jezernou (1248m), Malou Jezernou (1272m; ne, není to překlep, Malá Jezerná je skutečně vyšší než Velká), Dlouhé stráně s přečerpávací nádrží elektrárny (1353m) a samotný vrchol Mravenečníku (1343m). Tím jsme se dostali na nejsevernější hrot území našeho zájmu. Nyní odbočíme k jihozápadu po výrazné, dlouhé, postupně klesající rozsoše Kozího hřbetu až k Vlčímu sedlu (795m), jímž prochází lesní silnice z Vernířovic (Sedmidvorů) do Loučné nad Desnou. Naše hranice ji ovšem pouze překříží a přes vrcholek Kluče (892m) se lomí k jihovýchodu, ke zdaleka viditelnému kuželu Rudné hory (915m). Tady se vrátí k předešlému jihozápadnímu směru a hřebenem Lysé hory (744m) a Zadního vrchu (628m) se zhoupne přes sníženinu maršíkovského sedla (sedlo pod Fellbergem-Kožušnou, cca 505m s malebnou hornickou kaplí Sv.Trojice, postavené z místního krupníku) k vrcholu Kožušné (596m) a dále po hřebeni ke Kamenitému kopci (616m). Protože tady jsme vlastně už na Sobotínsku, seběhneme z příkrého, skalnatého hřbetu okolo Granátové skály dolů k údolí Merty, překřížíme je a proti proudu levostranného přítoku (Klepáčovský potok), se vydáme Sobotínem a dál zvolna stoupajícím lučnatým údolím podél silnice č11 k Rudolticím, Klepáčovu a sedlu Na Skřítku. Tím jsme uzavřeli okruh, který sice mírně nekoresponduje s plochou katastrálního území Vernířovic, nicméně povodím Merty stále ještě je.
Vernířovicko se rozkládá na rozhraní dvou geomorfologických celků, a to (zhruba ze tří čtvrtin) celku Hrubého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny (jihovýchodní okraj obce). Oba tyto celky samozřejmě náleží ke společné podsoustavě Jesenicka (další nadřazené, vyšší jednotky jsou pak: soustava Krkonošsko-Jesenická, provincie Česká vysočina, subsystém Variská pohoří a nejvyšší systém Variský; tímto poze chceme oddělit náš systém Varisci-starého prvohorního evropského pohoří od mladšího systému Alpsko-Himálajského, který se zrodil docela nedávno, ve třetihorách-hranice mezi systémy probíhá podél jihovýchodního úpatí Jesenicka, středomoravské úvaly a východomoravské Karpaty už patří ke druhému systému).
Nejnižším a plošně nejméně rozsáhlým územím geomorfologickéh členění, kterým se zde ještě budeme zabývat, je tzv. okrsek. Jde o území o rozsahu například horského hřbetu nebo sníženiny. Okrsku je nadřazen rozsáhlejší podcelek, zde už mluvíme o pásmu hřebenů, zahrnující například jednotlivé vrchoviny. Množinu podcelků zastřešuje celek, v našem případě Hrubý Jeseník či Hanušovická vrchovina.

Jak jsme již jednou napsali, Vernířovicko je z větší části součástí geomorfologického celku Hrubého Jeseníku, podcelku Pradědské hornatiny a dvou okrsků: Desenské hornatiny a Vysokoholského hřbetu. Jižní okraj našeho území pak náleží k celku Hanušovické vyrchoviny, podcelku Hraběšické hornatiny a okrsku Petrovské vrchoviny. Nejvyšším vrcholkem Vysokoholského hřbetu, který ještě leží na katastru Vernířovic, je Jelení hřbet (1367m), je zároveň nejvyšším bodem námi sledovaného území. Nejvýraznější dominantou Vernířovicka je ovšem o 9m nižší Břidličná hora - ta je skutečnou, leckdy i hrozivou strážkyní celého údolí Merty. Okrsek Desenské hornatiny vrcholí Mravenečníkem (1343m), výrazná je i jedinečně kuželovitá masa Homole (1210m), svírající údolí horní Merty z opačné strany než Břidličná hora. Nejvyšším bodem Petrovské vrchoviny je pak oblá, terasovitě vyvýšená poloha Svobodínských pasek (828m) severozápadně nad údolím u Klepáčova (většinou je za nejvyšší vrchol nesprávně považován Petrovský vrch, který má ovšem pouhých 778m). Nejnižším bodem území je tok Merty u Petrova nad Desnou. Nechybíme však příliš, když si nejnižší nadmořskou výšku transponujeme až k ústí Merty do Desné (pod Petrovem má řeka sklon už jen pouhá 2%, což je vcelku zanedbatelné vzhledem k blízkosti soutoku. Uvažujme tedy výšku 360m. Z toho vyplývající rozdíl nejmenší a největší výšky Vernířovicka je tak v podstatě celý jeden kilometr!
Názornější než popis zřejmě bude vedle uvedená mapka.

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky